Onchocerciáza nebo také říční slepota je chronické parazitární onemocnění způsobené hlísticemi druhu Onchocerca volvulus. Vlasovci se přenáší na člověka štípnutím infikované černé mušky z rodu Simulius. Tato malá, ostře bodající muška se množí v rychle tekoucích řekách v tropickém a subtropickém pásmu Afriky. Tato nemoc sužuje lidi žijící v blízkosti takovýchto řek. Hlístice napadají i návštěvníky těchto lokalit a mohou v lidském těle přežívat po mnoho let, než se projeví příznaky nemoci. Po celé roky putují tělem, napadají orgány, včetně oka, kde mohou způsobit i naprosté oslepnutí.

OnchocerciázaPokračovat ve čtení »

Ječné zrno (hordeolum) je infekce v kořeni mazových žláz očních řas. Ječná zrna bývají malá, ale bolestná, většinou však nezpůsobují trvalé následky.

Ječné zrnoPokračovat ve čtení »

Diabetická retinopatie je nezánětlivé onemocnění oční sítnice. Vzniká jako důsledek celkového postižení cév u diabetu mellitu. Dochází k poškození krevních cév vyživujících sítnici a v těžkých případech ke krvácení do sítnice a sklivce se závažnou poruchou zraku až slepotou. Typicky se vyskytují na fundu mikroaneurysmata, zejména v centru. Nacházejí se zde tvrdá ložiska i měkká (vatovitá) a četné hemoragie. Častým jizvením pak může docházet až k odchlípení sítnice. Počáteční příznaky nejsou nápadné, proto je třeba u rizikových stavů provádět vyšetření očního pozadí (oftalmoskopii).

Blefaritida je onemocnění charakterizované zánětem okrajů očních víček. Může se projevovat zarudnutím, svěděním a  podrážděním. Stav mohou zlepšit lubrikační oční kapky.

Klasifikace

Existují dva hlavní typy blefaritidy:

Seborrhoická blefaritida

Seborrhoická blefaritida je obvykle jednou z částí spektra projevů seborrhoické dermatitidy, která se projevuje na kštici, očních řasách, obočí, v nasolabiální rýze a na uších. Léčba patří do rukou dermatologa.

Stafylokoková blefaritida

Stafylokoková blefaritida je způsobena styfylokovou infekci přední části očního víčka. Jak se infekce rozvíjí, postižený může začít mít pocit cizího tělískav oku, zmatnění řas a pálení. Lékař obvykle předepíše povrchově aplikované antibiotikum, což by mělo vést k rychlému vyléčení. Stav někdy může vést k zánětu Meibomovy žlázy (chalazion, „vlčí zrno“) nebo zánětu Mollovy či Zeisovy žlázy (hordeolum, „ječné zrno“).

Zdroj Wikipedie

Anizokorie je rozdíl mezí velikostí pravé a levé zornice větší než 0,3 mm. U 20 % populace se vyskytuje fyziologická anizokorie do 1 mm.

Patologická anizokorie může být způsobena např. jednostranným drážděním nebo lézí parasympatiku, popřípadě sympatiku jako součást Horneova syndromu), jednostranným zvýšením nitroočního tlaku u glaukomu, aneuryzmatem, turmorem,  traumatem, nitrolebním krvácením, roztroušenou sklérozou, jednostrannou slepotou či jednostrannou aplikací léčiv (mydriatik nebo miotik).

zdroj Wikipedie

Trachom (z starořeckého “hrubé oko”) je infekční onemocnění oka a nejčastější světová příčina infekčního oslepnutí. Celosvětově trpí 84 milionů lidí aktivní infekcí a přibližně 8 milionů má v důsledku tohoto onemocnění poškozený zrak.

Příčiny

Trachom je způsobován bakterií Chlamydia trachomatis a přenáší se přímým kontaktem se sekrety oka, nosu a krku postižených osob nebo kontaminovanými předměty, například ručníky nebo žínkami, které přišly do kontaktu s těmito sekrety. Nemoc mohou mechanicky přenášet také mouchy. Neléčené, opakované infekce trachomem vedou k entropiu (vychlípení víček) – bolestivé formě trvalé slepoty, kdy jsou víčka otočena dovnitř, takže řasy škrábou rohovku. děti jsou k této infekci náchylnější, protože mají tendenci se snadno zašpinit, nicméně oslepnutí nebo vážnější příznaky se obvykle před dospělosti neobjevují.

Oslepující endemický trachom se vyskytuje v oblastech se špatnou úrovní osobní a rodinné hygieny. S rozšířením trachomu je nepřímo spjato mnoho faktorů, například nedostatek vody, absence toalet nebo latrín, obecná chudoba, mouchy, těsná blízkost dobytka, shromažďování lidí atd. Ovšem konečnou běžnou cestou přenosu jsou špinavé obličeje u dětí, které napomáhají častému přenosu oční infekce z jednoho dítěte na jiné. Nejčastěji dochází k přenosu v rámci rodiny.

zdroj Wikipedie

Tupozrakost nebo-li amblyopie je funkční vada zraku, která postihuje zpravidla jedno oko a projevuje se snížením zrakové ostrosti jednoho oka, čímž dochází k porušení vidění oběma očima, takzvané binokulární vidění. Postižený tedy nemůže vnímat hloubku, nevidí svět trojrozměrně. Choroba postihuje jedno až pět procent populace.

Tupozrakost vzniká v dětství často jako důsledek šilhání nebo velkého rozdílu refrakčních chyb oka. Pokud oči nepozorují stejné body v prostoru, mozek se s tím vyrovná tak, že jedno z očí přestane využívat. Postižený tak sice nevidí dvojmo, ale nevnímá hloubku.

zdroj Wikipedie

Zánět spojivek

Ukázka zánětu spojivek

Zánět spojivek (konjunktivitida) je zánětlivé onemocnění spojivky. Způsobuje zrudnutí oka, pálení či slzení.

Příčiny

Příčinou zánětu spojivek je infekce (bakteriální, virová) nebo alergie. Při alergické konjunktivitidě obvykle nevzniká hnis a oko je nateklé.

Infekční zánět spojivek

Bakteriálním původcem konjunktivitidy může být například Staphylococcus aureus , ale i jiné bakterie, ve velmi vážných případech (tzv. trachom) to jsou chlamydie. Z virů to mohou být různé spalničkové viry nebo viry působící záněty horních cest dýchacích.

Alergický zánět spojivek

Alergickou reakci ve spojivkách může způsobit množství alergenů, např. kosmetika, roztoky ke kontaktním čočkám nebo pyl.

Dráždivá konjunktivitida

Velmi často mají postižení tzv. „suché oko“.

Anomálie očního víčka

Dochází při uvolnění spodního víčka.

 

zdroj Wikipedie

Keratokonus je nemoc postihující rohovku oka. Dochází k deformaci rohovky oka a jejímu mnohačetnému vyklenutí a změně tloušťky v příčném řezu rohovkou. Změna tvaru rohovky má za následek zhoršení vidění. Z počátku je progres zcela nepatrný. Postižený se v dlouhodobém smyslu na zhoršování svého zraku dobře adaptuje a nápravě neklade velký význam. Postupem času však zjišťuje, že náprava je nezbytná, neboť se zhoršuje více vidění na dálku a mnohdy dochází k dezorientaci a zmenšování vzdálenosti pro tak zvané smyslové uspokojení, jaké lidské oko bezesporu nabízí, pokud je zdravé. Korekce je zpočátku řešena brýlemi. Postupem času je už ale nezbytná korekce tvrdými čočkami, nebo operace.

Progres u této nemoci se uvádí jako individuální, to znamená, že u každého jedince se progres může zastavit v jiné fázi. Většinou se korekce uvádí jako dočasná. K úplnému vyléčení v podstatě nemůže dojít, proces je nevratný.

Šeroslepost