Diabetická retinopatie je nezánětlivé onemocnění oční sítnice. Vzniká jako důsledek celkového postižení cév u diabetu mellitu. Dochází k poškození krevních cév vyživujících sítnici a v těžkých případech ke krvácení do sítnice a sklivce se závažnou poruchou zraku až slepotou. Typicky se vyskytují na fundu mikroaneurysmata, zejména v centru. Nacházejí se zde tvrdá ložiska i měkká (vatovitá) a četné hemoragie. Častým jizvením pak může docházet až k odchlípení sítnice. Počáteční příznaky nejsou nápadné, proto je třeba u rizikových stavů provádět vyšetření očního pozadí (oftalmoskopii).
Léčba spočívá v kompenzaci diabetu, případně laserové koagulaci změn.
Blefaritida je onemocnění charakterizované zánětem okrajů očních víček. Může se projevovat zarudnutím, svěděním a podrážděním. Stav mohou zlepšit lubrikační oční kapky.
Klasifikace
Existují dva hlavní typy blefaritidy:
Seborrhoická blefaritida
Seborrhoická blefaritida je obvykle jednou z částí spektra projevů seborrhoické dermatitidy, která se projevuje na kštici, očních řasách, obočí, v nasolabiální rýze a na uších. Léčba patří do rukou dermatologa.
Stafylokoková blefaritida
Stafylokoková blefaritida je způsobena styfylokovou infekci přední části očního víčka. Jak se infekce rozvíjí, postižený může začít mít pocit cizího tělískav oku, zmatnění řas a pálení. Lékař obvykle předepíše povrchově aplikované antibiotikum, což by mělo vést k rychlému vyléčení. Stav někdy může vést k zánětu Meibomovy žlázy (chalazion, „vlčí zrno“) nebo zánětu Mollovy či Zeisovy žlázy (hordeolum, „ječné zrno“).
Anizokorie je rozdíl mezí velikostí pravé a levé zornice větší než 0,3 mm. U 20 % populace se vyskytuje fyziologická anizokorie do 1 mm.
Patologická anizokorie může být způsobena např. jednostranným drážděním nebo lézí parasympatiku, popřípadě sympatiku jako součást Horneova syndromu), jednostranným zvýšením nitroočního tlaku u glaukomu, aneuryzmatem, turmorem, traumatem, nitrolebním krvácením, roztroušenou sklérozou, jednostrannou slepotou či jednostrannou aplikací léčiv (mydriatik nebo miotik).
Trachom (z starořeckého “hrubé oko”) je infekční onemocnění oka a nejčastější světová příčina infekčního oslepnutí. Celosvětově trpí 84 milionů lidí aktivní infekcí a přibližně 8 milionů má v důsledku tohoto onemocnění poškozený zrak.
Obsah
Příčiny
Trachom je způsobován bakterií Chlamydia trachomatis a přenáší se přímým kontaktem se sekrety oka, nosu a krku postižených osob nebo kontaminovanými předměty, například ručníky nebo žínkami, které přišly do kontaktu s těmito sekrety. Nemoc mohou mechanicky přenášet také mouchy. Neléčené, opakované infekce trachomem vedou k entropiu (vychlípení víček) – bolestivé formě trvalé slepoty, kdy jsou víčka otočena dovnitř, takže řasy škrábou rohovku. děti jsou k této infekci náchylnější, protože mají tendenci se snadno zašpinit, nicméně oslepnutí nebo vážnější příznaky se obvykle před dospělosti neobjevují.
Oslepující endemický trachom se vyskytuje v oblastech se špatnou úrovní osobní a rodinné hygieny. S rozšířením trachomu je nepřímo spjato mnoho faktorů, například nedostatek vody, absence toalet nebo latrín, obecná chudoba, mouchy, těsná blízkost dobytka, shromažďování lidí atd. Ovšem konečnou běžnou cestou přenosu jsou špinavé obličeje u dětí, které napomáhají častému přenosu oční infekce z jednoho dítěte na jiné. Nejčastěji dochází k přenosu v rámci rodiny.
Tupozrakost nebo-li amblyopie je funkční vada zraku, která postihuje zpravidla jedno oko a projevuje se snížením zrakové ostrosti jednoho oka, čímž dochází k porušení vidění oběma očima, takzvané binokulární vidění. Postižený tedy nemůže vnímat hloubku, nevidí svět trojrozměrně. Choroba postihuje jedno až pět procent populace.
Tupozrakost vzniká v dětství často jako důsledek šilhání nebo velkého rozdílu refrakčních chyb oka. Pokud oči nepozorují stejné body v prostoru, mozek se s tím vyrovná tak, že jedno z očí přestane využívat. Postižený tak sice nevidí dvojmo, ale nevnímá hloubku.
Zánět spojivek (konjunktivitida) je zánětlivé onemocnění spojivky. Způsobuje zrudnutí oka, pálení či slzení.
Příčiny
Příčinou zánětu spojivek je infekce (bakteriální, virová) nebo alergie. Při alergické konjunktivitidě obvykle nevzniká hnis a oko je nateklé.
Infekční zánět spojivek
Bakteriálním původcem konjunktivitidy může být například Staphylococcus aureus , ale i jiné bakterie, ve velmi vážných případech (tzv. trachom) to jsou chlamydie. Z virů to mohou být různé spalničkové viry nebo viry působící záněty horních cest dýchacích.
Alergický zánět spojivek
Alergickou reakci ve spojivkách může způsobit množství alergenů, např. kosmetika, roztoky ke kontaktním čočkám nebo pyl.
Keratokonus je nemoc postihující rohovku oka. Dochází k deformaci rohovky oka a jejímu mnohačetnému vyklenutí a změně tloušťky v příčném řezu rohovkou. Změna tvaru rohovky má za následek zhoršení vidění. Z počátku je progres zcela nepatrný. Postižený se v dlouhodobém smyslu na zhoršování svého zraku dobře adaptuje a nápravě neklade velký význam. Postupem času však zjišťuje, že náprava je nezbytná, neboť se zhoršuje více vidění na dálku a mnohdy dochází k dezorientaci a zmenšování vzdálenosti pro tak zvané smyslové uspokojení, jaké lidské oko bezesporu nabízí, pokud je zdravé. Korekce je zpočátku řešena brýlemi. Postupem času je už ale nezbytná korekce tvrdými čočkami, nebo operace.
Progres u této nemoci se uvádí jako individuální, to znamená, že u každého jedince se progres může zastavit v jiné fázi. Většinou se korekce uvádí jako dočasná. K úplnému vyléčení v podstatě nemůže dojít, proces je nevratný.
Šeroslepost (nyctalopia) je nemoc oka, která se projevuje zhoršeným nebo zaniklým viděním za šera. Vzniká v důsledku poruchy funkce sítnicových tyčinek. Příčiny mohou být dědičné, ale takto se může projevovat i nedostatek vitamínu A. Při šerosleposti velmi příznivě působí preparáty z výtažků borůvek, kdy dochází ke zvýšené citlivosti na světlo, k regeneraci očního purpuru a vidu.
Barvoslepost (daltonismus) je porucha barevného vidění lidského oka. Její odborný název je odvozen od jména anglického přírodovědce Johna Daltona, který touto poruchou sám trpěl a vědecky ji popsal.
Barvoslepost má několik typů podle toho, jakou barvu člověk nevnímá. Zřídka se vyskytuje barvoslepost na všechny barvy (černobílé vidění). Nejčastějším případem je neschopnost rozlišit červenou a zelenou barvu, méně častá je barvoslepost na žlutou a modrou.
Barvoslepost se dá odhalit pomocí speciálních schémat.
Šilhání (odborně také strabismus) je oční vada, kdy oči nehledí rovnoběžně a jedno se odchyluje od běžného směru. Touto vadou zraku se zabývá ortoptika.
Tato vada může být zjevná (heterotropie) nebo skrytá (heteroforie – projevuje se např. při únavě nebo při zakrytí zdravého oka a jeho následném odkrytí). Může být způsobena poruchou některé ze složek jednoduchého binokulárního viděnípředevším do věku 7 let. Jednoduché binokulární vidění je schopnost vidět obraz jednoduše.
Při šilhání je důležité tuto vadu u dětí objevit a léčit včas (maximálně do 7 let věku). Pokud se šilhání neléčí, může skončit tupozrakostí (amblyopií) uchýleného oka a ztrátou jednoduchého binokulárního vidění. Porušena může být optická složka (refrakční vady, zákaly optických medií, ptóza víčka, dlouhotrvající zakrytí oka), senzorická složka (vrozené i získané poruchy sítnice a zrakové dráhy), motorická složka (porucha okohybných svalů, asymetrie orbity) a centrální složka (porucha vyšších mozkových center). Často se jedná o kombinovanou poruchu jednotlivých složek.
Operační pole při chirurgickém řešení strabismu.
Uchýlené oko může směřovat následujícími směry:
dovnitř (nasálně) – esotropie, esoforie
ven (temporálně) – exotropie, exoforie
nahoru – hypertropie, hyperforie
dolů – hypotropie, hypoforie
Smíšená porucha vertikálních a horizontálních svalů:
