Schematické znázornění dalekozrakosti a její nápravy pomocí čočky
Dalekozrakost (hypermetropia, příp. hyperopia) je oční vada, při které se paprsky světla usměrněné čočkou sbíhají až za sítnicí a na sítnici tedy nevzniká ostrý obraz. Jelikož je lidské okototo částečně schopno kompenzovat zmohutňováním čočky (akomodací), nemusí být tato vada zpočátku patrná. Jejím projevem je špatná viditelnost postiženého na blízko umístěné předměty. Napravuje se brýlemi se spojnou čočkou. Jejím opakem je krátkozrakost.
Zhoršení zraku ke stáří jde ruku v ruce s potřebou brýlí a to hlavně na čtení.
Presbyopie, neboli starším českým názvem stařecká vetchozrakost (český název se prakticky nepoužívá, i vzhledem k tomu, že příliš zdůrazňuje stáří pacienta, ačkoliv se vyskytuje již ve věku, kdy se jen málokdo cítí být staříkem) je oční vada, která se objeví u každého člověka ve vyšším věku jako projev přirozené degenerace materiálu oční čočky. První příznaky presbyopie se objevují přibližně kolem 45. roku věku a uvádí se, že kolem 60 let se situace často stabilizuje a dále se již podstatněji nemění. Není to tedy oční vada v pravém smyslu slova, ale spíše přirozený důsledek stárnutí organizmu.
Vznik onemocnění
Oko při pohledu na blízko akomoduje, čočka svojí pružností zvyšuje svoji optickou mohutnost a umožňuje zaostření na blízko. V průběhu života se ale v čočce, krom jiných změn, usazují látky bílkovinné povahy, které mají za následek snížení její pružnosti, a tedy zhoršení schopnosti zaostřit na blízko. Vzniká stařecká vetchozrakost. Doba nástupu obtíží závisí hlavně na tom, jaký je zrak před jejím vznikem.
Typy léčby
Bezzásahová léčba
Při dalekozrakosti (hypermetropie) a nošení plusových brýlí (spojky) se projevují obtíže jako první a lidé si nejdříve chodí pro brýle „na čtení“. To jsou opět spojky, ale silnější než předtím. Často jsou potřeba i brýle „na střední vzdálenosti“. Ve vyšším věku potřebují brýle na čtení lidé s emetropií, tedy s „normálním zrakem“, kteří doposud brýle nenosili.
U krátkozrakých se projevuje vada nejpozději. Ve stáří se jim zdánlivě zlepší zrak a na blízko si svoje dosavadní minusové brýle (rozptylky) sundavají. Jako ostatní ale časem potřebují i oni brýle nejen na dálku, ale i na blízko a často i na střední vzdálenosti.
Brýle, které se používají, jsou buď určeny na jednu vzdálenost, ale pak jsou potřeba často dvoje, nebo i troje (i vícery). Dále existují brýle, které kombinují dvě a více čoček s rozdílnou mohutností v jedné. Známé jako bifokály nebo trifokály Někdy jsou konstruovány jako čočka s postupnou změnou ohniska, kdy se mění ohnisko plynule při pohledu dolů nebo opět nahoru.
Výhodou korekce presbyopie brýlemi je její bezpečnost a léty prověřená funkčnost.
Další možností je operačně, za pomocí laseru, změnit optikou mohutnost rohovkya tím i celého oka, a dosáhnout tak snížení potřebného množství brýlí jen na jedny či dvoje. Existuje i možnost chirurgicky změnit ostrost každého oka jinak, takže jedním je vidět ostře na dálku a druhým na blízko. Zde je nutno velmi pečlivě pomocí kontaktních čoček vyzkoušet, jak by toto řešení pacientovi vyhovovalo. Ne každý se s tímto řešením dobře vyrovná.
Poslední možností je implantace zvláštní nitrooční čočky. Výměna původní čočky z důvodu presbyopie se nazývá PRELEX (presbyopia lens exchange). Speciální nitrooční čočka ale může být implantována i během běžné operace katarakty.
Multifokální nitrooční čočky, pracují buďto na základě difrakce- difrakční multifokální čočky, nebo na základě refrakce – refrakční multifokální čočky. V obou případech je pacient po implantaci schopen vidět ostře na všechny vzdálenosti zároveň. Z počátku se proto může objevit pocit nevolnosti.
Difrakční čočky mají na povrchu soustředné vrypy které fungují jako ohybová mřížka. Na sítnici vytvoří dva obrazy – jeden z blízkých z druhý ze vzdálených předmětů. Difrakční čočky pracují pouze s nultým a prvním difrakčním maximem a proto jsou schopny zužitkovat pouze 80% přicházejícího světla. Častým problémem jsou dysfotoptické jevy halo a glare.
Refrakční multifokální čočky mají obvykle tvar pěti soustředných kroužků. Tyto kroužky mají různé dioptrie umožňují vidět ostře na všechny vzdálenosti, tedy i na střední. Díky střídání kroužků na blízko a na dálku jsou navíc nezávislé na velikosti zornice. Dysfotoptické jevy jsou méně časté než u difrakčních čoček. Multifokální čočky jsou kontraindikovány pacientům s astigmatismem. Nejnovější multifokální čočky se proto vyrábí zároveň i jako torické.
Akomodační čočky představují nejmodernější metodu korekce presbyopie. Jejich funkce je inspirovaná samotným procesem akomodace v oku. Dosahuje se s nimi menší addice, zato však zachovávají přirozené vidění jako s původní čočkou. Výskyt dysfotoptických jevů i jiných komplikací je minimální a pacienty jsou subjektivně vnímány velmi pozitivně.
Zelený zákal (odborně zvaný glaukom) je onemocnění, při kterém dochází k degeneraci a odumírání zrakového nervu. Protože zrakový nerv v sobě vede veškeré informace o obrazech, které dopadají do našeho oka, jeho poškození má za následek částečnou nebo úplnou ztrátu zraku.
Příčina zeleného zákalu
Hlavní příčinou zeleného zákalu a degenerace zrakového nervu je zvýšený nitrooční tlak. Pokud se v oku nahromadí příliš velké množství nitrooční tekutiny, která nemůže odtékat, začne tato tekutina utiskovat citlivé oční struktury, především zrakový nerv. Ten může po určité době i zcela odumřít.
Zákeřnost zeleného zákalu spočívá hlavně v tom, že zpočátku o něm nemocný člověk vůbec neví. Zvýšený nitrooční tlak totiž nepůsobí žádnou bolest ani jiné obtíže. Pokud není člověk vyšetřen lékařem, může si svého onemocnění všimnout až ve chvíli, kdy již přichází o zrak.
Karlštejn pohledem zdravého člověka.
Postupná ztráta vidění
Postup ztráty zraku je u zeleného zákalu charakteristický. Nejprve dochází k malým výpadkům v zorném poli, kterých si člověk nemusí ani všimnout. Jak nemoc postupuje, stávají se výpadky v zorném poli již nepřehlédnutelné. Člověk ztrácí takzvané periferní vidění a místo některých lidí a předmětů již vidí pouze stíny a černé skvrny. Pokud oční nerv odumře úplně, dojde k úplné ztrátě zraku.
Zelený zákal se dá léčit, ale musí se na něj přijít včas. Jakékoli degenerativní změny na očním nervu jsou již nevratné.
Zvýšený nitrooční tlak představuje největší riziko pro vznik zeleného zákalu. Stejně jako vysoký tlak krve poškozuje cévy, vysoký nitrooční tlak může poškodit oční nerv, a tím samozřejmě i náš zrak.
Co určuje výši nitroočního tlaku
Oko je uvnitř vyplněno nitrooční tekutinou, která je vylučována dovnitř oka. Protože nitrooční tekutina se stále znovu doplňuje, její přebytek je odváděn systémem kanálků. Odvodné kanálky jsou umístěny v oku mezi rohovkou a duhovkou. Pokud je znemožněn odtok nitrooční tekutiny těmito kanálky, tekutina se uvnitř oka „hromadí“a nitrooční tlak se zvyšuje.
Jaký nitrooční tlak je normální?
Výpadky v zorném poli u pokročilého stupně zeleného zákalu
Určit normální hodnotu nitroočního tlaku může být ošemetné. Zelený zákal totiž může vznikat i při zdánlivě nízkých hodnotách nitroočního tlaku. Naopak hodnoty vysoké ještě nemusejí znamenat, že zelený zákal bezprostředně hrozí. Někteří lidé mají zvýšenou hodnotu nitroočního tlaku celý život a zeleným zákalem nikdy neonemocní.
Obecně lze říci, že hodnota nitroočního tlaku do 20 torrů je většinou bezpečná a zelený zákal při ní nehrozí. Naopak při hodnotách nad 30 torrů se zelený zákal většinou rozvine. Oblast mezi dvaceti a třiceti torry je velmi individuální a nitrooční tlak i celkový stav oka je třeba pravidelně sledovat.
