Onchocerciáza nebo také říční slepota je chronické parazitární onemocnění způsobené hlísticemi druhu Onchocerca volvulus. Vlasovci se přenáší na člověka štípnutím infikované černé mušky z rodu Simulius. Tato malá, ostře bodající muška se množí v rychle tekoucích řekách v tropickém a subtropickém pásmu Afriky. Tato nemoc sužuje lidi žijící v blízkosti takovýchto řek. Hlístice napadají i návštěvníky těchto lokalit a mohou v lidském těle přežívat po mnoho let, než se projeví příznaky nemoci. Po celé roky putují tělem, napadají orgány, včetně oka, kde mohou způsobit i naprosté oslepnutí.
Šeroslepost (nyctalopia) je nemoc oka, která se projevuje zhoršeným nebo zaniklým viděním za šera. Vzniká v důsledku poruchy funkce sítnicových tyčinek. Příčiny mohou být dědičné, ale takto se může projevovat i nedostatek vitamínu A. Při šerosleposti velmi příznivě působí preparáty z výtažků borůvek, kdy dochází ke zvýšené citlivosti na světlo, k regeneraci očního purpuru a vidu.
Šilhání (odborně také strabismus) je oční vada, kdy oči nehledí rovnoběžně a jedno se odchyluje od běžného směru. Touto vadou zraku se zabývá ortoptika.
Tato vada může být zjevná (heterotropie) nebo skrytá (heteroforie – projevuje se např. při únavě nebo při zakrytí zdravého oka a jeho následném odkrytí). Může být způsobena poruchou některé ze složek jednoduchého binokulárního viděnípředevším do věku 7 let. Jednoduché binokulární vidění je schopnost vidět obraz jednoduše.
Při šilhání je důležité tuto vadu u dětí objevit a léčit včas (maximálně do 7 let věku). Pokud se šilhání neléčí, může skončit tupozrakostí (amblyopií) uchýleného oka a ztrátou jednoduchého binokulárního vidění. Porušena může být optická složka (refrakční vady, zákaly optických medií, ptóza víčka, dlouhotrvající zakrytí oka), senzorická složka (vrozené i získané poruchy sítnice a zrakové dráhy), motorická složka (porucha okohybných svalů, asymetrie orbity) a centrální složka (porucha vyšších mozkových center). Často se jedná o kombinovanou poruchu jednotlivých složek.
Operační pole při chirurgickém řešení strabismu.
Uchýlené oko může směřovat následujícími směry:
dovnitř (nasálně) – esotropie, esoforie
ven (temporálně) – exotropie, exoforie
nahoru – hypertropie, hyperforie
dolů – hypotropie, hypoforie
Smíšená porucha vertikálních a horizontálních svalů:
Zhoršení zraku ke stáří jde ruku v ruce s potřebou brýlí a to hlavně na čtení.
Presbyopie, neboli starším českým názvem stařecká vetchozrakost (český název se prakticky nepoužívá, i vzhledem k tomu, že příliš zdůrazňuje stáří pacienta, ačkoliv se vyskytuje již ve věku, kdy se jen málokdo cítí být staříkem) je oční vada, která se objeví u každého člověka ve vyšším věku jako projev přirozené degenerace materiálu oční čočky. První příznaky presbyopie se objevují přibližně kolem 45. roku věku a uvádí se, že kolem 60 let se situace často stabilizuje a dále se již podstatněji nemění. Není to tedy oční vada v pravém smyslu slova, ale spíše přirozený důsledek stárnutí organizmu.
Vznik onemocnění
Oko při pohledu na blízko akomoduje, čočka svojí pružností zvyšuje svoji optickou mohutnost a umožňuje zaostření na blízko. V průběhu života se ale v čočce, krom jiných změn, usazují látky bílkovinné povahy, které mají za následek snížení její pružnosti, a tedy zhoršení schopnosti zaostřit na blízko. Vzniká stařecká vetchozrakost. Doba nástupu obtíží závisí hlavně na tom, jaký je zrak před jejím vznikem.
Typy léčby
Bezzásahová léčba
Při dalekozrakosti (hypermetropie) a nošení plusových brýlí (spojky) se projevují obtíže jako první a lidé si nejdříve chodí pro brýle „na čtení“. To jsou opět spojky, ale silnější než předtím. Často jsou potřeba i brýle „na střední vzdálenosti“. Ve vyšším věku potřebují brýle na čtení lidé s emetropií, tedy s „normálním zrakem“, kteří doposud brýle nenosili.
U krátkozrakých se projevuje vada nejpozději. Ve stáří se jim zdánlivě zlepší zrak a na blízko si svoje dosavadní minusové brýle (rozptylky) sundavají. Jako ostatní ale časem potřebují i oni brýle nejen na dálku, ale i na blízko a často i na střední vzdálenosti.
Brýle, které se používají, jsou buď určeny na jednu vzdálenost, ale pak jsou potřeba často dvoje, nebo i troje (i vícery). Dále existují brýle, které kombinují dvě a více čoček s rozdílnou mohutností v jedné. Známé jako bifokály nebo trifokály Někdy jsou konstruovány jako čočka s postupnou změnou ohniska, kdy se mění ohnisko plynule při pohledu dolů nebo opět nahoru.
Výhodou korekce presbyopie brýlemi je její bezpečnost a léty prověřená funkčnost.
Další možností je operačně, za pomocí laseru, změnit optikou mohutnost rohovkya tím i celého oka, a dosáhnout tak snížení potřebného množství brýlí jen na jedny či dvoje. Existuje i možnost chirurgicky změnit ostrost každého oka jinak, takže jedním je vidět ostře na dálku a druhým na blízko. Zde je nutno velmi pečlivě pomocí kontaktních čoček vyzkoušet, jak by toto řešení pacientovi vyhovovalo. Ne každý se s tímto řešením dobře vyrovná.
Poslední možností je implantace zvláštní nitrooční čočky. Výměna původní čočky z důvodu presbyopie se nazývá PRELEX (presbyopia lens exchange). Speciální nitrooční čočka ale může být implantována i během běžné operace katarakty.
Multifokální nitrooční čočky, pracují buďto na základě difrakce- difrakční multifokální čočky, nebo na základě refrakce – refrakční multifokální čočky. V obou případech je pacient po implantaci schopen vidět ostře na všechny vzdálenosti zároveň. Z počátku se proto může objevit pocit nevolnosti.
Difrakční čočky mají na povrchu soustředné vrypy které fungují jako ohybová mřížka. Na sítnici vytvoří dva obrazy – jeden z blízkých z druhý ze vzdálených předmětů. Difrakční čočky pracují pouze s nultým a prvním difrakčním maximem a proto jsou schopny zužitkovat pouze 80% přicházejícího světla. Častým problémem jsou dysfotoptické jevy halo a glare.
Refrakční multifokální čočky mají obvykle tvar pěti soustředných kroužků. Tyto kroužky mají různé dioptrie umožňují vidět ostře na všechny vzdálenosti, tedy i na střední. Díky střídání kroužků na blízko a na dálku jsou navíc nezávislé na velikosti zornice. Dysfotoptické jevy jsou méně časté než u difrakčních čoček. Multifokální čočky jsou kontraindikovány pacientům s astigmatismem. Nejnovější multifokální čočky se proto vyrábí zároveň i jako torické.
Akomodační čočky představují nejmodernější metodu korekce presbyopie. Jejich funkce je inspirovaná samotným procesem akomodace v oku. Dosahuje se s nimi menší addice, zato však zachovávají přirozené vidění jako s původní čočkou. Výskyt dysfotoptických jevů i jiných komplikací je minimální a pacienty jsou subjektivně vnímány velmi pozitivně.
Trachom (z starořeckého “hrubé oko”) je infekční onemocnění oka a nejčastější světová příčina infekčního oslepnutí. Celosvětově trpí 84 milionů lidí aktivní infekcí a přibližně 8 milionů má v důsledku tohoto onemocnění poškozený zrak.
Obsah
Příčiny
Trachom je způsobován bakterií Chlamydia trachomatis a přenáší se přímým kontaktem se sekrety oka, nosu a krku postižených osob nebo kontaminovanými předměty, například ručníky nebo žínkami, které přišly do kontaktu s těmito sekrety. Nemoc mohou mechanicky přenášet také mouchy. Neléčené, opakované infekce trachomem vedou k entropiu (vychlípení víček) – bolestivé formě trvalé slepoty, kdy jsou víčka otočena dovnitř, takže řasy škrábou rohovku. děti jsou k této infekci náchylnější, protože mají tendenci se snadno zašpinit, nicméně oslepnutí nebo vážnější příznaky se obvykle před dospělosti neobjevují.
Oslepující endemický trachom se vyskytuje v oblastech se špatnou úrovní osobní a rodinné hygieny. S rozšířením trachomu je nepřímo spjato mnoho faktorů, například nedostatek vody, absence toalet nebo latrín, obecná chudoba, mouchy, těsná blízkost dobytka, shromažďování lidí atd. Ovšem konečnou běžnou cestou přenosu jsou špinavé obličeje u dětí, které napomáhají častému přenosu oční infekce z jednoho dítěte na jiné. Nejčastěji dochází k přenosu v rámci rodiny.
Tupozrakost nebo-li amblyopie je funkční vada zraku, která postihuje zpravidla jedno oko a projevuje se snížením zrakové ostrosti jednoho oka, čímž dochází k porušení vidění oběma očima, takzvané binokulární vidění. Postižený tedy nemůže vnímat hloubku, nevidí svět trojrozměrně. Choroba postihuje jedno až pět procent populace.
Tupozrakost vzniká v dětství často jako důsledek šilhání nebo velkého rozdílu refrakčních chyb oka. Pokud oči nepozorují stejné body v prostoru, mozek se s tím vyrovná tak, že jedno z očí přestane využívat. Postižený tak sice nevidí dvojmo, ale nevnímá hloubku.
Šedý zákal (katarakta) pochází z řeckého slova kataraktes a nebo také katarrhaktes, které je odvozeno z původního slova katarassein, což znamená “padat dolů”, neboť Řekové přirovnávali kataraktu k vodopádu. (kata – dolů, arassein – padat). V latinském názvosloví se katarakta nazývala portcullis, což v překladu znamená padající brána.
Katarakta je nemoc oka, kdy se čočka zakalí a pacient vidí, jako by se díval přes špinavé sklo nebo pomalu zamrzající okno. Nemoc se dnes léčí nahrazením zakalené lidské čočky tenkou umělou čočkou. Ve světě je dnes i přes pokročilou moderní léčbu stále jednou z hlavních příčin slepoty v rozvojových zemích. Podle WHO je šedý zákal celosvětově zodpovědný za 48% případů slepoty v dospělosti (okolo 18 miliónů lidí).
Příčina a druhy
Šedý zákal je nejčastěji způsoben stárnutím, tzv. senilní katarakta. Tento typ tvoří naprostou většinu operovaných šedých zákalů. Dědičnost může ovlivnit, jestli šedý zákal vznikne dříve nebo později. Základního vyvolavatele však medicína dosud nezná, proto není možno stanovit ani jednoznačnou prevenci. Onemocnění se považuje za multifaktoriální (více příčin), kromě věku hraje úlohu pohlaví (častěji ženy), rasa (černoši), kouření, cukrovka, složení stravy, míra znečištění ovzduší a další.
Šedý zákal může vzniknout také v důsledku trvalého užívání některých léčiv (hlavně kortikosteroidů) nebo v důsledku jiného celkového nebo očního onemocnění. Jedná se pak o tzv. komplikovanou kataraktu.
Další příčinou vzniku šedého zákalu je proběhlý úraz oka, těžší oční zánět, nádor oka, metabolická a systémová onemocnění.
Oboustranný šedý zákal jako součást syndromu vrozených zarděnek
Jinou příčinou, u vrozené katarakty, může být dědičnost nebo infekce matky v době těhotenství. Jde o tzv. kongenitální kataraktu.
Příznaky zamlžené vidění, rozostřené vidění, neostrý obraz, hlavně při pozorování předmětů do dálky
nepříjemné oslňování a citlivost na silnější světlo (například na sluneční světlo)
oslňování při nočním řízení automobilu
barvy nejsou tak syté jako na druhém oku, lámou se, mají jinou intenzitu a odstín
při pohledu jedním okem se předměty jeví zdvojené až ztrojené
Šedý zákal se nedá ani zastavit ani zpomalit jakoukoliv terapeutickou intervencí. U šedého zákalu dochází k metabolickým změnám uvnitř lidské čočky, následnému zkalení periferní a následně optické části čočky. Nedá se léčit jinak než chirurgicky. Operaci vždy indikuje oftalmologa provádí se, pokud katarakta snižuje kvalitu vidění natolik, že obtěžuje osobní nebo pracovní život nebo pokud je to nutné z jiného léčebného důvodu – např. u určitých typů glaukomu(zeleného zákalu). Operace se provádí v tzv. topické anestézii. Ta spočívá v kapání anestetických kapek na rohovku a spojivku, čímž dochází ke znecitlivění oka. Zkalené jádro čočky se odstraňuje rozmělněním jádra čočky speciálním ultrazvukem a odsáváním částeček jádra vakuem a řízeným podtlakem z oka. Do zbylého průhledného čočkového pouzdra, které v oku zůstává, se vkládá umělá nitrooční čočka. Umělá čočka nahrazuje dioptrickou sílu odstraněné lidské čočky a je předem spočítána na speciálním přístroji. Umožňuje tak ostré vidění i po operaci. Volbou dioptrické síly umělé čočky se může odstranit krátkozrakost nebo dalekozrakost. Ke stabilizaci vidění dochází většinou za 2 až 4 týdny po operaci.
K odstranění šedého zákalu se využívá i femtosekundový laser. Laser nahrazuje plně či částečně při operaci ultrazvuk, ostré nástroje a skalpel. Femtosekundový laser je zásadně přesnější a jemnější než lidská ruka chirurga a ultrazvuk. Laser je až 10x přesnější než člověk a až o 96% šetrnější než ultrazvuk.
Zánět spojivek (konjunktivitida) je zánětlivé onemocnění spojivky. Způsobuje zrudnutí oka, pálení či slzení.
Příčiny
Příčinou zánětu spojivek je infekce (bakteriální, virová) nebo alergie. Při alergické konjunktivitidě obvykle nevzniká hnis a oko je nateklé.
Infekční zánět spojivek
Bakteriálním původcem konjunktivitidy může být například Staphylococcus aureus , ale i jiné bakterie, ve velmi vážných případech (tzv. trachom) to jsou chlamydie. Z virů to mohou být různé spalničkové viry nebo viry působící záněty horních cest dýchacích.
Alergický zánět spojivek
Alergickou reakci ve spojivkách může způsobit množství alergenů, např. kosmetika, roztoky ke kontaktním čočkám nebo pyl.
Zelený zákal (odborně zvaný glaukom) je onemocnění, při kterém dochází k degeneraci a odumírání zrakového nervu. Protože zrakový nerv v sobě vede veškeré informace o obrazech, které dopadají do našeho oka, jeho poškození má za následek částečnou nebo úplnou ztrátu zraku.
Příčina zeleného zákalu
Hlavní příčinou zeleného zákalu a degenerace zrakového nervu je zvýšený nitrooční tlak. Pokud se v oku nahromadí příliš velké množství nitrooční tekutiny, která nemůže odtékat, začne tato tekutina utiskovat citlivé oční struktury, především zrakový nerv. Ten může po určité době i zcela odumřít.
Zákeřnost zeleného zákalu spočívá hlavně v tom, že zpočátku o něm nemocný člověk vůbec neví. Zvýšený nitrooční tlak totiž nepůsobí žádnou bolest ani jiné obtíže. Pokud není člověk vyšetřen lékařem, může si svého onemocnění všimnout až ve chvíli, kdy již přichází o zrak.
Karlštejn pohledem zdravého člověka.
Postupná ztráta vidění
Postup ztráty zraku je u zeleného zákalu charakteristický. Nejprve dochází k malým výpadkům v zorném poli, kterých si člověk nemusí ani všimnout. Jak nemoc postupuje, stávají se výpadky v zorném poli již nepřehlédnutelné. Člověk ztrácí takzvané periferní vidění a místo některých lidí a předmětů již vidí pouze stíny a černé skvrny. Pokud oční nerv odumře úplně, dojde k úplné ztrátě zraku.
Zelený zákal se dá léčit, ale musí se na něj přijít včas. Jakékoli degenerativní změny na očním nervu jsou již nevratné.
_PHIL_4284_lores.jpg)
