Anizokorie je rozdíl mezí velikostí pravé a levé zornice větší než 0,3 mm. U 20 % populace se vyskytuje fyziologická anizokorie do 1 mm.
Patologická anizokorie může být způsobena např. jednostranným drážděním nebo lézí parasympatiku, popřípadě sympatiku jako součást Horneova syndromu), jednostranným zvýšením nitroočního tlaku u glaukomu, aneuryzmatem, turmorem, traumatem, nitrolebním krvácením, roztroušenou sklérozou, jednostrannou slepotou či jednostrannou aplikací léčiv (mydriatik nebo miotik).
Astigmatismus (tzv. cylindrická oční vada) je refrakční vada, způsobující nepřesné zaostření světla na sítnici. Vyskytuje se také často společně s krátkozrakostí nebo dalekozrakostí.
V tomto případě nemá rohovka pravidelný kulový tvar, ale je v jedné ose nebo v obou dvou více či méně zakřivená. Tudíž místo toho, aby se mohly paprsky světla ze všech směrů spojit do jednoho ohniska na sítnici (v ideálním případě bodu), vzájemně se míjí a na sítnici se potom projeví jako různě velké a zakřivené plošky.
Příznaky
I když mírný astigmatismus může být asymptomatický, mohou vyšší stupně astigmatismu způsobovat příznaky jako rozmazané vidění, šilhání, astenopie, únava nebo bolesti hlavy. Některé studie poukázaly na souvislost mezi astigmatismem a vyšší prevalencí migrény, bolesti hlavy. Astigmatismus má také vliv na prostorové vnímání.
Například při sledování 3D filmů se lidé s astigmatismem mohou dívat pouze přes čočky či brýle, které korigují vadu. Bez korekce vady film nevidí prostorově. Toto se týká zejména lidí s vadou, kterou vidíte na obrázku pojmenovanou jako “compromise” a “horizontal”.
Korekce
Tato vada se běžně koriguje torickými (toroidními) čočkami: Jejich optický vliv lze realizovat (obdobou objektivu) jako součet vlivů běžné kulové (sférické) čočky a válcové (cylindrické) „čočky“. Sférická čočka je nezávislá na orientaci: Pootočení podle její jediné osy nemá na vidění vliv.
Cylindrické čočky lomí světlo pouze podle jedné osy – typicky svislé (180 stupňů) nebo vodorovné (90 stupňů), ale může jít o jakýkoli úhel.
Korekční pomůcky pouze pomáhají lepšímu vidění, samo oko ale nijak neléčí.
Notace
Oční lékař vyplňuje tyto korekční parametry do předpisu. Například korekce:
−3 dtp (sph.) a +2 dpt (cyl.) / 180° (silná korekce krátkozrakosti svisle zeslabená válcovou spojkou) a
−1 dtp (sph.) a −2 dpt (cyl.) / 90° (slabší korekce krátkozrakosti vodorovně dále podpořená válcovou rozptylkou)
Aby tato záměnnost cylindru platila, musí se doplnit sféra, změnit znaménko cylindru a úhel cylindru otočit o dalších 90°.
Kontaktní čočky
Torická čočka lomí světlo v jedné ose jinak než ve druhé (kolmé). Tím lze vyrovnat hlavní nepravidelnost rohovky, ale optická korekční pomůcka musí být vůči oku a jeho vadě správně orientovaná. V případě brýlí je správná souosost zajištěna už zábrusem čočky do rámečku obrouček, avšak v případě kontaktních čoček není, jak tuto orientaci stanovit.
Právě nasazená čočka se tedy vůči vadě nachází v nedefinovaném úhlu. Má být vlastností čočky, že se sama časem, vlivem mrkání, stočí do správné polohy. Cylindrická korekce je totiž závislá na úhlové orientaci, takže zpočátku (po nasazení) se astigmatismus může jevit jako ještě horší než bez korekční pomůcky (při pootočení náhodou právě o 90° se okamžité vidění zhorší nejvíce), případně bez zlepšení (při pootočení o 45°).
Složité vady Korekce nepravidelností rohovky cylindrickou čočkou je pouze nejjednodušší případ, kdy má rohovka ne kruhový, ale spíše eliptický tvar (prostorově předek toroidu, jako styk pneumatiky s vozovkou). Astigmatické vady ale mohou být složitější – podle vícera os (např. jako čtyřlístek) nebo dokonce důlkové. Kombinace cylindrických korekcí nebude fungovat: Superpozicí vznikne opět efekt jen jediného toru.
Kontaktní čočky ze skla se nepřizpůsobují rohovce a tedy ani jejím vadám: Meziprostory vzniklé na vnitřní straně zaplní slzy, svou vnější stranou tvrdá čočka nahradí optický povrch rohovky, tím se astigmatismus (nerovnosti) potlačí.
Barvoslepost (daltonismus) je porucha barevného vidění lidského oka. Její odborný název je odvozen od jména anglického přírodovědce Johna Daltona, který touto poruchou sám trpěl a vědecky ji popsal.
Barvoslepost má několik typů podle toho, jakou barvu člověk nevnímá. Zřídka se vyskytuje barvoslepost na všechny barvy (černobílé vidění). Nejčastějším případem je neschopnost rozlišit červenou a zelenou barvu, méně častá je barvoslepost na žlutou a modrou.
Barvoslepost se dá odhalit pomocí speciálních schémat.
Blefaritida je onemocnění charakterizované zánětem okrajů očních víček. Může se projevovat zarudnutím, svěděním a podrážděním. Stav mohou zlepšit lubrikační oční kapky.
Klasifikace
Existují dva hlavní typy blefaritidy:
Seborrhoická blefaritida
Seborrhoická blefaritida je obvykle jednou z částí spektra projevů seborrhoické dermatitidy, která se projevuje na kštici, očních řasách, obočí, v nasolabiální rýze a na uších. Léčba patří do rukou dermatologa.
Stafylokoková blefaritida
Stafylokoková blefaritida je způsobena styfylokovou infekci přední části očního víčka. Jak se infekce rozvíjí, postižený může začít mít pocit cizího tělískav oku, zmatnění řas a pálení. Lékař obvykle předepíše povrchově aplikované antibiotikum, což by mělo vést k rychlému vyléčení. Stav někdy může vést k zánětu Meibomovy žlázy (chalazion, „vlčí zrno“) nebo zánětu Mollovy či Zeisovy žlázy (hordeolum, „ječné zrno“).
Schematické znázornění dalekozrakosti a její nápravy pomocí čočky
Dalekozrakost (hypermetropia, příp. hyperopia) je oční vada, při které se paprsky světla usměrněné čočkou sbíhají až za sítnicí a na sítnici tedy nevzniká ostrý obraz. Jelikož je lidské okototo částečně schopno kompenzovat zmohutňováním čočky (akomodací), nemusí být tato vada zpočátku patrná. Jejím projevem je špatná viditelnost postiženého na blízko umístěné předměty. Napravuje se brýlemi se spojnou čočkou. Jejím opakem je krátkozrakost.
Diabetická retinopatie je nezánětlivé onemocnění oční sítnice. Vzniká jako důsledek celkového postižení cév u diabetu mellitu. Dochází k poškození krevních cév vyživujících sítnici a v těžkých případech ke krvácení do sítnice a sklivce se závažnou poruchou zraku až slepotou. Typicky se vyskytují na fundu mikroaneurysmata, zejména v centru. Nacházejí se zde tvrdá ložiska i měkká (vatovitá) a četné hemoragie. Častým jizvením pak může docházet až k odchlípení sítnice. Počáteční příznaky nejsou nápadné, proto je třeba u rizikových stavů provádět vyšetření očního pozadí (oftalmoskopii).
Léčba spočívá v kompenzaci diabetu, případně laserové koagulaci změn.
Keratokonus je nemoc postihující rohovku oka. Dochází k deformaci rohovky oka a jejímu mnohačetnému vyklenutí a změně tloušťky v příčném řezu rohovkou. Změna tvaru rohovky má za následek zhoršení vidění. Z počátku je progres zcela nepatrný. Postižený se v dlouhodobém smyslu na zhoršování svého zraku dobře adaptuje a nápravě neklade velký význam. Postupem času však zjišťuje, že náprava je nezbytná, neboť se zhoršuje více vidění na dálku a mnohdy dochází k dezorientaci a zmenšování vzdálenosti pro tak zvané smyslové uspokojení, jaké lidské oko bezesporu nabízí, pokud je zdravé. Korekce je zpočátku řešena brýlemi. Postupem času je už ale nezbytná korekce tvrdými čočkami, nebo operace.
Progres u této nemoci se uvádí jako individuální, to znamená, že u každého jedince se progres může zastavit v jiné fázi. Většinou se korekce uvádí jako dočasná. K úplnému vyléčení v podstatě nemůže dojít, proces je nevratný.
Schematické znázornění krátkozrakosti a její nápravy pomocí čočky
Krátkozrakost (lat. myopia) je oční vada, při které se paprsky světla usměrněné čočkou sbíhají už před sítnicí a na sítnici tedy nevzniká ostrý obraz. Zpravidla je na příčině příliš dlouhé oko, výjimečně je příčinou zvýšená lomivost optického aparátu oka. Hlavním projevem je špatná viditelnost postiženého na vzdálené předměty. Myopie se napravuje brýlemi s čočkou rozptylkou. Jejím opakem je dalekozrakost. Kromě brýlí je možné myopii korigovat také kontaktními čočkami nebo některou z metod refrakční chirurgie. Nejvhodnější metodou refrakční chirurgie ke korekci myopie je LASIK/LASEK event. implantace nitrooční čočky.
Zvýšený nitrooční tlak představuje největší riziko pro vznik zeleného zákalu. Stejně jako vysoký tlak krve poškozuje cévy, vysoký nitrooční tlak může poškodit oční nerv, a tím samozřejmě i náš zrak.
Co určuje výši nitroočního tlaku
Oko je uvnitř vyplněno nitrooční tekutinou, která je vylučována dovnitř oka. Protože nitrooční tekutina se stále znovu doplňuje, její přebytek je odváděn systémem kanálků. Odvodné kanálky jsou umístěny v oku mezi rohovkou a duhovkou. Pokud je znemožněn odtok nitrooční tekutiny těmito kanálky, tekutina se uvnitř oka „hromadí“a nitrooční tlak se zvyšuje.
Jaký nitrooční tlak je normální?
Výpadky v zorném poli u pokročilého stupně zeleného zákalu
Určit normální hodnotu nitroočního tlaku může být ošemetné. Zelený zákal totiž může vznikat i při zdánlivě nízkých hodnotách nitroočního tlaku. Naopak hodnoty vysoké ještě nemusejí znamenat, že zelený zákal bezprostředně hrozí. Někteří lidé mají zvýšenou hodnotu nitroočního tlaku celý život a zeleným zákalem nikdy neonemocní.
Obecně lze říci, že hodnota nitroočního tlaku do 20 torrů je většinou bezpečná a zelený zákal při ní nehrozí. Naopak při hodnotách nad 30 torrů se zelený zákal většinou rozvine. Oblast mezi dvaceti a třiceti torry je velmi individuální a nitrooční tlak i celkový stav oka je třeba pravidelně sledovat.
